Tanambourrée 2017

Tanambourreé 2017 aneb Propletanice

Rok se povážlivě nachýlil k červnu, blankytně modrou oblohu obydlelo slunce, vlčí máky prozářily kolejiště vlakových nádraží a šťavnaté trávníky nabídly svou měkkost bosým nohám. A to je právě ten správný okamžik, kdy všichni tancechtiví směřují do Varnsdorfu mezi rozkvetlé rododendrony. Zdá se to neuvěřitelné, ale letošní Tanambourreé je devatenácté, je vyspělé a hrdě kráčí ke svému kulatému výročí v roce příštím. Ale nepředbíhejme událostem a začněme pěkně popořádku.

Čtvrtek 1. června. Je 17 hodin odpoledne a v Městském divadle ve Varnsdorfu to vře k prasknutí. Od rána zde byly světelné a prostorové zkoušky zahajovacího koncertu. Teď všichni usedají do hlediště slavnostně naladěni, plni očekávání.

Světla se rozsvěcejí, v hledišti i poslední šum utichne a jemné tóny hudební předlohy Loreeny McKennitt nechají vstoupit na jeviště 8-9 leté tanečníky ze ZUŠ Varnsdorf, se kterými pracuje Alžběta Kestnerová. Je to věkové období hry a tak sledujeme šest dívek a chlapce, jak se, coby semínka stromu, pomalu probouzejí, nesměle vystrkují první lístky, aby společně s poetickými tóny hudební skladby naplnily jeviště svým pohybem v tanci nazvaném STROMY ŠUMÍ.

Vzápětí je vystřídá jedenáct 6-7 letých děvčátek z Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou v taneční koláži HŘEJ SLUNÍČKO HŘEJ. Šest hudebních drobniček Milana Šimáčka Hřej sluníčko hřej; Motýli, motýli; Moucha v jídle; Žežuličko; Haj husičky a závěrečný motiv k uléhání utváří kaleidoskop hravých dívčích tanců. Přirozenost dětského pohybu a modrotiskové sukně dotvářejí atmosféru právě rozkvetlé louky, po které máme dojem, že dívky tančí.

Osm tanečnic ve věku 8-10 let ze ZUŠ Klášterec nad Ohří, vedené Zorou Breczkovou, ve svém tanci BARVY VE SLOVECH, SLOVA V BARVÁCH na hudbu Keeping Headows oživí barvy, emoce, pohyb. První čtyři části – červená, zelená, bílá, žlutá – jsou vždy předznamenány do ticha slovními asociacemi tanečnic, které jsou pak velmi autenticky, na vhodně zvolenou hudbu, pohybově vyjádřeny. Po závěrečné černé, kterou dívky uvedou, se objeví na scéně tma, která vtipně tanec uzavře.

Magdaléna Pupík Rellichová, další pedagožka tanečního studia Magdaléna, s chlapcem a sedmi dívkami ve věku 8-10 let, na skladbu Ivy Bittové, vytvořila tanec PÍRKOVÁ. S prvními hudebními tóny se na jeviště přikutálela ptačí vajíčka, utvořená tělíčky dětí. Z nich se postupně klubala ptáčata. Před očima diváků se na osobitý zvukový doprovod originálním pohybovým slovníkem uskutečnil jejich krátký ptačí příběh, kdy si hravou formou věci objevují, zjišťují, nalézají, včetně vtipného závěru.

ZEMĚ, VODA, VZDUCH, byla třívětá skladbička Varnsdorfské Alžběty Kestnerové pro šest dívek a chlapce ve věku 8-10 let na hudbu kapely Secret Garden. Dobře zvolený neutrální bílý kostým dal vyniknout zvolenému pohybovému slovníku, který vždy s odlišnými kvalitami charakterizoval tu kterou část. Země v proměnlivých ostrých tvarech dětských těl spěla k pohoří, které vyrostlo na horizontu. Voda oživená modrou stuhou v oblých pohybech celou skupinu propojovala. Detail v pohybu prstů nechal vzniknout stoupající páru i klesající déšť. Vzduch, jakoby nesen na dechu, v lehkosti a v detailu těkavého pohybu rukou skladbu uzavřel. Jako celek byla skladba pro diváka vizuálně působivá, otázkou zůstává, jak moc byla záživná i pro účinkující děti.

Sedm tanečnic a tanečník ze ZUŠ Kadaň otevřeli věkovou skupinu 11-12 let. Karolína Hadrávková pro ně zpracovala téma MEZI STRÁNKAMI. Na scéně si děti čtou v otevřených knihách, každý ze své. Postupně citují hlasitě úryvky, na které v tělech vznikají pohybové reakce. Slovo přibývá, zahušťuje prostor, až se hlasy překrývají v jedinou spleť hlasů. Z ní, ve své čistotě, vytryskne jednoduchou hudební linkou skladba Steva Reicha. Hudba rozhýbe knihu, kniha rozhýbe tělo, tělo vstoupí pohybem do prostoru. Knihy se zavírají, odkládají, ale příběhy ožívají a vstupují na jeviště ve velmi abstraktních shlucích, v pohybu tak evokují shluky hudební. Kniha se stává partnerem, okolo se tančí, čte, odkládá, přeskupuje… nosným motivem však stále zůstává v reálné i imaginární rovině otevírání stránek. V samotném závěru tanečníci otevřené knihy staví na forbínu proti divákovi a odstupují zvolna k horizontu. Je na divácích, jaké příběhy se budou dít dál. Krásná práce s rekvizitou, citlivost ve skupině i v těle a jasné, i když někdy trochu zbrklé, čtené slovo, jsou průvodní znaky celého tance.

POD POVRCHEM je tanec, který Magdaléna Pupík Rellichová utvořila pro osm dívek z tanečního studia Magdaléna na hudební koláž Viktora Kalabise a Petra Ebena. Na scéně se z jemnosvitu vynořují utajené děje z hlubin naší země. Jeviště ovládne veliká koncentrace, reakce na každičký tón v hudbě, pohybový cit pro detail. Silným zážitkem se stane duet dívek, umístěný mezi dvě diagonální trojice, kdy pohyby jejich těl evokují samotné magma země, které se mísí, víří, zahušťuje, až vytryskne v hudební i pohybovou erupci, jenž pozvolna utichá v tuhnoucí lávě. Jemné tóny kostýmů v barvách oranžové, zelené a bílé jen podtrhnou pohybovou vyspělost a citlivost skupiny, hudební cit a promyšlenou práci se světlem.

Letošní Varnsdorfské absolventky si pro tuto příležitost uchystaly na hudbu Jasona Tyrellyho tanec HLASY. Na scéně uprostřed se objevuje světelný kruh. V něm je dívka v černém. Okolo dalších sedm. Postupně na ni slovně nelichotivě útočí. Jsou to neustálé pochybnosti tohoto věku – jsi hrozná, jsi nemožná, nic neumíš… tyto slovní ataky přecházejí do fyzické roviny. Práce skupiny se postupně proměňuje v partnerskou práci, práci s váhou, s podporou. V závěrečném světelném kruhu uprostřed scény znovu stojí tatáž dívka, jen hlasy kolem sdělují pozitiva – jsi krásná, jsi chytrá… Geneze, kterou si prochází téměř každá dívka v tomto věku, byla zpracována s nadhledem, vkusně a s citem. Bylo téměř dojemné sledovat tuto skupinu dívek, kterou znám z Varnsdorfu od jejich prvních nesmělých tanečních krůčků. Skupinu, která vyspěla k samostatnému projevu.

NEBOJÍM SE BÝT, KÝM JSEM byla skupina sedmi 13-14 letých dívek. Na hudbu Luboše Fišera pod vedením Ludmily Rellichové vytvořily hlubokou výpověď. Kompoziční členění uvedlo nejprve sólový part tanečnice, kdy pohyby jejích paží do zvuku houslí rozeznějí celé tělo, aby následné trio přineslo pohybová specifika každé jedné tanečnice a narůstalo spolu s hudbou do kvintetu a sextetu a staly se rovnocenným partnerem hudbě. Výpověď, ve které nechyběla pohybová připravenost, tělová přítomnost, koncentrace, soustředění, časování, cit pro rytmus i pochopení hudebního materiálu. Prostorové i nástrojové členění skladby jí dalo řád, přehlednost a čitelnost. Na samém vrcholu hudební skladby se v rukách dívek objevují stuhy v barvách, které je charakterizují. Pohyb se zpomalil, téměř ztišil. Jevištní obraz tak získal silný emocionální kontext.

Šest tanečnic a dva tanečníci ve věku 13-15 let ze ZUŠ Klášterec nad Ohří pod vedením Olgy Rambouskové na hudbu skupiny Clarinet factory uvedli BUBLINY. Nejprve se na scéně objevuje skutečná záplava bublin, rozezní se hudba a ta radost z bublin i z hudby prostupuje do pohybu tanečníků. Vše je podpořeno i kostýmem, kdy jednoduchý trikot u dívek je doplněn lehkou podkasanou „záclonovou“ sukní a chlapci v kalhotách a triku mají tentýž materiál „nakasaný“ okolo ramen. Skladba tak získala na lehkosti, hravé hybnosti a taneční nespoutanosti, která zaplavila scénu.

FASCINACE RYTMEM je taneční skladba, kde 13-14 leté dívky z dětského studia Altík vedené Markétou Pucovou za živého hudebního doprovodu Petra Vrby zvolené téma naplnily doslova. Šest dívek v černých legínách a barevných trikách přineslo na scénu šest barevných kelímků. Kelímky se staly iniciátorem základního rytmu, který vstoupil do jejich těl a stal se inspirací pro živého muzikanta. Vzniklá hudebně pohybová koláž-dialog  různými principy varíruje úvodní rytmus a utváří uzavřený celek. Celek, který je náročný na pohotovost, připravenost, citlivost k rytmu, hudbě, skupině, hudebníkovi a to vše v jeden okamžik. Vzniká tak živý a žitý obraz přímo před očima diváka.

11-12 leté dívky z tanečního studia Magdaléna vedené Magdalénou Pupík Rellichovou vstoupily s lehkostí pohybu po diagonále na hudbu Bohuslava Martinů do skladby BOSÉ NOHY CHODÍ PO PLYŠI. Jejich příběh  se začíná na první větu hudební skladby po diagonále z levého zadního rohu scény a měkce zaplňuje jeviště. Do ticha přichází slovo, pronesené jasně a zřetelně, bez ostychu. Na druhou větu hudební skladby jsou to paže, které s lehkostí začnou vkreslovat příběhy do prostoru, berou s sebou těla tanečnic do nečekaných setkání s ostatními. Prokazují tak velikou citlivost ve skupině, ve dvojicích, k prostoru i k hudbě.

LUMOS NOX (světlo-tma; ale také kouzelná zaklínací formule, pozn. redakce) byla skladba pro tanečnice nad 15 let ze ZUŠ Kadaň vedené Karolínou Hadrávkovou. V úvodu vstupují na scénu na  Saschi Ringa čtyři dívky s přenosnými led světly v dlaních. Vzniká tak světelný svět fantazie, který ze světel utkává příběhy ve frekvenci tepu hudby, dechu, pohybu, nepohybu, běhu, se světly v prostoru i na zemi. To vše s velikým citem pro rytmus a melodii. V závěru se objevují světelné shluky na podlaze jeviště a mezi nimi a vlastně téměř nad nimi dívky tančí až do úplného ztišení, zastavení, tmy - kouzlo pominulo, nebo právě začalo účinkovat.

Čtvrteční zahajovací koncert uzavřel tanec 14-15 letých dívek tanečního studia Magdaléna v autorském představení pod pedagogickým vedením Ludmily Rellichové na hudbu Roberta Schumanna nazvaný HUDBA PRO KLÁRU. Tanec inspirovaný životním příběhem mladičké Kláry Schumannové, zachycený v knižní předloze Elizabeth Subercaseauxové. Na scéně je šest křehkých dívek, dívek na samotném prahu ženskosti, chce se říci Lolitek, v jednoduchých přiléhavých šatech v různých barvách, a otevřené koncertní křídlo. Jedna z tanečnic sedí připravena ke klavírní hře, druhá se lehce o něj opírá. A skutečně, dívka začne hrát jednu ze Schumannových melodií. Jen co hudba dozní, dívka opřená o piano vstoupí a začne vzpomínat na svého otce slovy 13 leté Kláry. Před ní si dívky postupně, jak Kláře přibývají léta a vrší se události, předávají tanec vzniklý z jejích slov. Na druhou, tentokráte reprodukovanou skladbu, vstupuje i vypravěčka a tančí svůj příběh společně s ostatními – pohyb klavírního prstokladu je rozvíjen od detailů prstů a paží do celého těla tanečnic. Zvláště pak duet, který se nám jakoby utváří právě teď před očima, je pohybově precizní v sebemenších detailech pohybu. Sextet naopak prokazuje velikou skupinovou citlivost. V závěru jiná tanečnice usedá za piano a navazuje na závěr reprodukované skladby třetí krátkou skladbou hranou živě. Ostatní se shlukují okolo ní. Jen křehounká dívenka v černých šatičkách zůstane uprostřed scény a jakoby se ohlíží zpět. Hudba končí, světlo zhasíná, příběh je u konce. Tanec na samotné hranici divadla poezie v sobě snoubí příběh dvou lidí spojených k sobě láskou k hudbě a silnou autorskou výpověď šesti dívek na samotném prahu dospělosti, výpovědi, která má působivý umělecký názor.

Odcházíme z divadla zasaženi viděným, přicházíme do ZUŠ v radostných setkáních s blízkými. Čtyřdenní slavnost tance je zahájena a vše je před námi.

Pátek 5. června. Od 9.30 hodin tanec oživuje zahradu mateřské školy Na Kopečku, kde vzrostlé rododendrony vytvářejí přírodní divadelní kulisu a travnatý svah je ideální pro přírodní hlediště, do kterého letos usedlo více jak 350 malých diváků z Varnsdorfských mateřských škol a prvního stupně základních škol.

Zahradní slavnost otevřel taneček nejmenších 4-5 letých Varnsdorfských děvčátek, které jsou teprve na počátku dlouhé, zatím nesmělé, taneční cesty. Pod vedením Petry Štefanové předvedly na hudbu skupiny Woven Hand křehounký taneček KVĚTINY.

Po nich se mezi keři na hudbu Yellow Sistrers vyrojily 9 leté VLAŠTOVKY. V jednoduchém černobílém kostýmu předvedly na svých hbitých nožkách svěží taneček, který vytvořily pod vedením Zory Breczkové ze ZUŠ Klášterec nad Ohří.

Skupinka deseti 7 letých děvčátek, v jednoduchých jednobarevných šatečkách s šátky, z Tanečního studia Magdaléna vedená Ludmilou Rellichovou, citlivě vyprávěla na hudbu Milana Slimáčka svým tancem POHÁDKU.

HRAJEME SI, vytvořila pro stejné taneční studio, jen pro šest dívek a chlapce ve věku 8-10 let, na hudbu Josefa Haly, Magdaléna Pupík Rellichová. Kostým z barevného kanafasu podtrhnul vhodně zvolené téma a přirozený pohybový slovník dětí.

Z Pražského studia Altík šest dívek ve věku 13-14 let v jednobarevných mikinách zatančila na hudbu Daed can dance choreografii Jarmily Kordíkové HEAVINES (Tíha, překlad redakce). Hlavní téma skladby se uvěřitelně promítlo do pohybového matriálu práce skupiny i jednotlivce.

Šest dívek v bílých splývavých šatičkách ve věku 13-15 let z tanečního studia Magdaléna pod vedením Ludmily Rellichové uvedly na hudbu Bohuslava Martinů tanec PANNY MOUDRÉ A PANNY POŠETILÉ. Diváky překvapily svou soustředěností, tanečností a naplněním tématu.

Sedmero tanců uzavíral příběh kováře, nazvaný TANČIL JSEM S OHNĚM, který tančily tři dívky a chlapec ve věku 13-15 let ze ZUŠ Jilemnice pod vedením Ilky Kulichové na hudbu Jiřího Pavlici a Hradišťanu. Zatímco dívky měly červené široké sukně a černé trikoty, chlapec měl černé kalhoty a červenou košili a svou mužskou roli dobře obstál nejen vhodným pohybovým matriálem, ale i interpretací.

Tento tanec také vytvořil předpoklady pro tanec závěrečný, kdy do přírodního divadla-školní zahrady vstoupilo všech 350 diváků ve společném spontánním Tanci s ohněm na slunci mezi rododendrony. Radostné tváře dětí opouštěly školní zahradu a těšily se na odpolední taneční dílny, s jejichž výstupy se seznámíme v sobotu v podvečer.

Sobota 3. června. V 18.00 hodin se nádvoří ZUŠ začalo povážlivě zaplňovat diváky i účinkujícími. Právě odtud byla tradičně zahájena cesta městem za tancem v exteriéru. Za tancem, který vznikl v neuvěřitelně krátkém čase, jako výstupy z tvůrčích dílen realizovaných v pátečním odpoledni a sobotě v celkem čtyřech výukových blocích. Během nich bylo třeba účastníky dílny, které vznikaly záměrně mísením členů jednotlivých tanečních skupin, naladit na společnou notu, najít společné téma, toto téma zpracovat, umístit do exteriéru k veřejné prezentaci a ještě jej slovně pojmenovat, aby každá jedna dílna mohla být jeho lektorem/lektory představena divákům. Šlo o náročnou práci, kde nešlo o stavbu choreografie pro skupinu dětí, ale o společný tvůrčí proces hledání pohybového vyjádření zvoleného tématu.

Na závěrečném setkání s lektorským sborem letošního Tanambourrée, které se uskutečnilo v nedělním ránu, jsem lektorům tvůrčích dílen položil tři jednoduché otázky: 1) o čem byla vaše dílna; 2) jak se Vám s dětmi pracovalo; 3) jaké téma Vám osobně letošní práce s dětmi přinesla/otevřela. Zde vám, kromě místa realizace výstupu z dílny, předložím i přepis tří odpovědí každého jednoho lektora (s minimálním redakčním zásahem) v pořadí, v jakém v sobotním Tanci v exteriéru vystupovali.

Na nádvoří ZUŠ zahajovala cestu městem tvůrčí dílna, kterou vedla Ilka Kulichová ze ZUŠ Jilemnice. Pracovala s dětmi 6-7 let a výstup z dílny pojmenovali VŠICHNI MALÍ. 1) Dílna byla o hraní si tancem. Téma propletanice se naplnilo v okamžiku, kdy jsme si začali hrát na pavouky. 2 skupiny dětí (TPS Magdaléna a ZUŠ Varnsdorf) byly nesmírně citlivé, každý pavouček soukal svou pavučinu s jiným zaujetím, s jinou motivací, individuálně, ale přesto vytvářely jeden celek. 2) Pracovalo se mi krásně. 3) Téma, které se mi otevřelo – humor v tanci i u takhle malých dětí.

Po tomto výstupu se téměř dvousethlavý dav vydal na cestu. Druhé zastavení se uskutečnilo hned za budovou ZUŠ, v přilehlém zákoutí mezi stromy si dílna, kterou vedla tvůrčí dvojice Hana Strejčková a Romana Zemenová, vymezila šňůrami prostor pro výstup nazvaný P(R)OPLETENÝ CIRKUS. V dílně pracovaly dívky a chlapec ve věku 13-14 let. Lektorky o dílně vypověděly takto, Hana Strejčková 1) Téma propletanice nás zavedlo k cirkusu, legraci, p(r)opletení. Spojovaly jsme cvičení z oblasti tance, základů gymnastiky, manipulace s loutkami a předměty a z oblasti divadla. 2) Děti (TPS Magdaléna, ZUŠ Klášterec, TS Altík Praha) motivované, aktivně spolupracovaly a nabízely pohybový materiál, byly ochotné pracovat i ve volném čase. Ne vždy a všechny, ale většina. 3) Dílny potvrdily, že intenzivní práce může děti dovést k veřejné prezentaci, ale zároveň může podržet kvalitu výstupu, energie, přítomnosti (ono tady a teď), vzájemné spolupráce, akce – reakce. Čili, nové téma se mi neotevřelo, spíše jen znovu potvrdilo – tvořit a ukazovat, ale zároveň dbát na časovost, tedy vyváženost času na zkoušení, času na fixování, času na sdílení zážitků a především tvorbu vycházející z účastníků samotných. Romana Zemenová 1) Propletanice nás dovedla k zamotaným hrám a propletením dětí ve spolupráci vzniklo téma cirkusu. 2) S dětmi se pracovalo dobře, byly šikovné a „při věci“, nápady vznikaly spontánně. 3) Letos jsme s Hankou Strejčkovou spolupracovaly druhým rokem, vznikla pěkná věc, kterou děti prezentovaly a to i díky tomu, že i děti mezi sebou spolupracovaly. Moje téma, které se mi tu otevřelo, je spolupráce. Přemýšlím tak o tom, jak lépe motivovat ke spolupráci i děti, které vedu v dramatických skupinách.

Zastavení třetí se rozprostřelo do zahrady mateřské školy Na Kopečku, kde byl výstup z dílny nazvaný BARVY PLET SVĚT. 6-8 leté děti ze ZUŠ Varnsdorf, TPS Magdaléna a ZUŠ Klášterec vedly Irina Děněžkina a Petra Štefanová. Petra s Irinou v době setkání lektorského týmu zkoušely v divadle závěrečnou pohádku pro děti a tak nemohly odpovědět na mé otázky. Dovolím si tedy stručně popsat jejich výstup. Čtvero základních barev, živlů, ročních období bylo základním motivem dílny, která v sobě snoubila/proplétala výtvarno, pohyb a divadlo s citem k dětskému interpretu.

Ze zahrady MŠ jsme se přemístili do parku u městské knihovny, resp. do jeho středové části. Čtvrtý výstup nazvaný ROZMOTEJ MĚ, předvedly 11-12 leté děti z TPS Magdaléna, TK Arabeska Praha, ZUŠ Kadaň, které vedla Marie Herderová. 1) Pracovali jsme s proplétáním vlastního těla. Děti inspirovány tímto tématem a pohybovým materiálem utvářely vlastní autorské duety a improvizaci. 2) S dětmi se mi pracovalo dobře, nebylo však úplně snadné je vzájemně propojit. 3) Tato zkušenost mi otevřela téma propojení (spolupráce) mezi cizími dětmi tak, aby vzniklo nenásilně.

V parku jsme zůstali, jen jsme se otočili o devadesát stupňů na jih a mohli se tak podívat na pátý výstup nazvaný PROPLETENÁ PROPLETANICE PRO PANÍ PLÉTANICI. Dílnu 8-10 letých dětí z TS Altík Praha, TPS Magdaléna, ZUŠ Klášterec, ZUŠ Varnsdorf vedla Pavlína Lipenská. 1) Společně jsme hledali propletenou pohádku, kterou jsme poté celou zamotali a popletenou převedli do taneční a slovní podoby. Diváky jsme provedli propletanicí pohádek, ve které si mohli najít právě tu svou. 2) Společně se nám pracovalo harmonicky, čas neuvěřitelně rychle utíkal (hlavně v sobotu), bylo nám spolu dobře. 3) A jaké mi dílna otevřela téma? Nebát se důvěřovat dětem a mít radost ze společné práce.

V parku jsme zůstali, jen jsme se přesunuli cca o 120 metrů blíže ke knihovně, kde na nás čekal výstup šestý, nazvaný OTO LOTO TOČ! Předvedli jej 8-10 leté děti z TS Altík Praha, ZUŠ Varnsdorf a ZUŠ Klášterec, které vedla Magdaléna Pupík Rellichová. 1) Pracovali jsme hlavně s energií skupiny a vnímání se navzájem formou her s pomocí krátkých básní/říkadel. 2) Měla jsem v dílně prima děti, které to bavilo a mě to bavilo s nimi. 3) Otevřela se mi zde otázka, jak často zapomínáme/nevnímáme to, co se děje těsně okolo nás, protože nejsme schopni potlačit sebe.

Zastavení sedmé, výstup z dílny 11-12 dívek z TPS Magdaléna, ZUŠ Klášterec, ZUŠ Jilemnice, ZUŠ Kadaň, které vedly Hana Tuháčková a Markéta Tejklová, se uskutečnilo v parku, mezi stromy, za starokatolickým kostelem. Výstup z dílny zaměřené na propojení pohybu a výtvarna nazvaný HUDBA MEZI STROMY lektorky komentují takto, Hana Tuháčková 1) Naše dílna byla o spojení (propletení) taneční improvizace s hudbou, výtvarnem, prostorem, o spojení všech tanečnic, o vytvoření skupiny, která bude napojená na sebe navzájem. 2) Pracovalo se skvěle. Tanečnice byly citlivé, vnímavé, tvořivé. 3) Velmi mě baví práce v jiném prostoru než je divadelní jeviště; práce s výtvarníkem a jeho objekty; roztančený prostor. To jsou má témata. Markéta Tejklová 1) Chtěla jsem dětem ukázat, jak mohou výtvarně znázornit hudební melodii. Společně jsme hledaly, jak znázornit barvou hluboké a vysoké tóny, nálady, tempo, plynutí. Po několika cvičeních jsme namalovaly záznam hudební skladby, na kterou dívky tančily. 2) Pracovalo se nám dobře, nálady byla uvolněná. 3) Téma? Že stačí děti jen lehce navést…

Odtud pak vedla vskutku dlouhá cesta až na louku u plaveckého stadionu. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že nás jde Varnsdorfem opravdu mnoho a že ani místních, kteří přišli, nebo se cestou přidali, není málo. Na louce na nás čekaly 6-9 leté děti ze ZUŠ Kadaň, TPS Magdaléna, TS Altík Praha, ZUŠ Klášterec a ZUŠ Varnsdorf. Výstup nazvali POD NITKOU. Dílnu vedla Petra Houšková. 1) O čem byla dílna. O práci s klubíčky, jako cestě k objevování prostoru, vztahů ve skupině, vlastního těla. Objevování nového já a nového pohybového materiálu, které děti objevily pomocí experimentace s materiálem (vlnou). O práci s reálným zážitkem a jeho využití při práci s fantasií/představou. 2) Pracovalo se mi velmi dobře. Radost dětí z pohybu a experimentování byla pro mě nejlepší zpětnou vazbou. 3) Pochopila jsem, že ačkoliv je to velmi náročné, lze tvořit i s věkově rozdílnou skupinou. To pro mě byla nová a neuvěřitelně přínosná zkušenost.

Teď to bylo naopak jen pár kroků, hlouběji do nitra louky, blíže ke vzrostlým stromům, k výstupu devátému, nazvanému TRIQUENTA. Dílnu 13-14 letých ze ZUŠ Sušice, ZUŠ Klášterec, ZUŠ Jilemnice, TK Arabeska Praha a TS Altík Praha vedla Ludmila Rellichová. 1) Co bylo náplní naší dílny? Práce s psychologií barev a jejich významem na jevišti. Přesnost, přítomnost na jevišti, práce s vědomím svého těla. Minimalismus v hudbě i v pohybu. I minimem se dá vyjádřit mnoho. 2) Práce byla příjemná, a podle zpětné vazby účastnice obohatila o další rozměry tance, které neznaly. 3) Jak jsou důležité souvislosti. Tanec – hudba – vědomí, že jsem tady a teď, a že výtvarno není jenom kostým.

Z louky u plaveckého stadionu jsme to měli jen pár kroků zpět na nádvoří ZUŠ, kde nás čekal poslední, desátý výstup, nazvaný VARNSDORF. S účastníky staršími 15 let ze ZUŠ Klášterec, ZUŠ Kadaň, ZUŠ Jilemnice, TK Arabeska Praha, ZUŠ Varnsdorf, PTS Magdaléna, kteří tvořili tuto dílnu, jsme se setkávali již v průběhu naší cesty městem. Vždy nás překvapil duet, či trio. Dílnu veda Vendula Burger. 1) Dílna byla o otevřenosti a vzájemné spolupráci. Byla o hledání pohybového materiálu skrze jednoduché principy metody Jacquese Lecoqa. Chůze v prostoru, oční kontakt, napětí, rytmus. Odevzdání váhy a kontakt těl. Hledání inspirace v bezprostředním okolí a převedení do jednoduché pohybové struktury. 2) S dětmi jsem zažila velmi silný zážitek lidskosti, vzájemné důvěry, odvahy „jít do toho“. 3) Potvrzení citátu: I malé věci, pokud jsou pravdivé, mohou být velké.

Nekončící potlesk naplňující nádvoří ZUŠ byl odměnou všem, kdo tvůrčí dílny utvářeli, ale především dětem, které v jednotlivých výstupech prokázali velikou vnitřní kázeň, cit pro pohyb, hudbu, skupinu i prostor a velikou odvahu vystoupit před skutečným davem přihlížejících diváků. Jim patřil potlesk především.

Tady bychom neměli zapomenout ani na tu, které vedla semináře pro pedagogy-vedoucí skupin a pro lektory dílen, tou byla Radana Kodetová. Jí jsem rovněž položil výše zmíněné tři otázky pro lektory. Zde odpovědi. 1) Uvědomit si v běžném životě, že odpočinek je třeba. 2) Práce byla velmi příjemná, oboustranně inspirativní. 3) Adekvátní vydávání energie.

V doprovodném programu se tak v průběhu festivalu uskutečnilo 10 čtyřdílných tvůrčích dílen pro děti, které vedlo 13 lektorů, jejichž jména jste našli u výstupů z dílen výše. 2 odpolední dílny pro pedagogy-vedoucí souborů a 2 večerní dílny pro lektory tvůrčích dílen vedla Radana Kodetová. Celkem tedy 44 seminářů se 14 lektory.

K silným zážitkům letošního festivalu také patřilo páteční noční představení Od Madlenky k Madle od 22.00 hodin v ateliéru školy, které autorsky vytvořily a hrály Hana Strejčková a Vendula Burger. Představení vzniklo v rámci rezidenčního programu Nové sítě v Městském divadle Varnsdorf a snad nejsilněji jej vystihuje jeden z citátů z programu: „O dobrých rukou ve zlé době“ (mapovaná léta 1919-1945).

Neděle 4. června. V 10.30 hodin se na jevišti Městského divadla Varnsdorf rozehrály dvě pohádky, jako poděkování všem účastníkům festivalu. První, inspirovaná knihou Muž, který sázel stromy, v nastudování dětí z LDO a VO ZUŠ Varnsdorf ve spolupráci Petry Štefanové a Iriny Děněžkiny. Druhá, V jednom lese, v jednom domku, herce Rudy Hancvencla z Jabloneckého divadla Vozichet, představila mozaiku složenou ze čtyř klasických pohádek Červená Karkulka, Smolíček Pacholíček, Budulínek a Perníková chaloupka. Všechny příběhy propojily loutky a vypravěčský humor.

Bezprostředně po skončení představení nastal pro Tanambourreé dnes již tradiční okamžik. Všichni účastníci, včetně vedoucích skupin, lektorů, techniků divadla a organizátorů se sešli na scéně, aby zde utvořili společný závěr, ve kterém Jarmila Šenová, ředitelka ZUŠ a Mirka Soukupová, zástupkyně téže školy, předaly upomínkové diplomy a předměty s poděkováním za účast a spolupráci. Nekončící potlesk naplnil nejenom divadlo, ale i duše zúčastněných, a předal pocit radosti a sounáležitosti.

Co na závěr. Na závěr se sluší poděkovat starostovi města Varnsdorf, panu Stanislavu Horáčkovi, který akci zaštítil. Ministerstvu kultury, Ústeckému kraji a městu Varnsdorf, kteří festival finančně podpořili. ZUŠ Varnsdrorf a Etuda Prima z. s., kteří bezchybně zorganizovali. Městu Varnsdorf a Městskému divadlu Varnsdorf za spolupráci a NIPOS-ARTAMA za odbornou spolupráci.

Úplně na závěr snad už jen, že letošní devatenáctý ročník výrazně omladil. V lektorském sboru, v organizačním týmu, ale i v řadách účastníků. Ze 140 účastníků věkový průměr nepřesáhl 16 let. A tak je naděje, že tanec ve Šluknovském výběžku trvale zdomácněl. Těšme se tedy již nyní na ročník jubilejní, dvacátý, s podtitulem Tanambourrée 2018 aneb Dveře do neznáma.

Jiří Lössl – napsáno pro pam pam 2 - 17